.

Pracelsus: „Kdo pacienta uzdravil, ten měl pravdu."

 

Původním úkolem šamanů bylo udržet člověka po co nejdelší dobu ve zdraví, v harmonii a v psychické pohodě.

Slovo šaman pochází z jazyka malé skupiny sibiřských lovců a pastevců sobů mezi Jenisejem a Lenou.

Wikipedie: „Šamanismus je souhrn náboženských, magických, mystických a mytologických představ a rituálních praktik, známý u mnoha kultur v různých oblastech světa a existující nejspíš už od dob paleolitických lovců a sběračů. Definic šamanismu existuje větší množství. Nejjednodušší je Eliadova definice, podle níž je šamanismus archaická technika extáze, respektive dosažení změněného stavu vědomí.“

Šaman je člověk - muž nebo žena - který umí vstoupit do jiných stavů vědomí podle své vůle a cestovat v duchu mezi tímto světem a jinými světy, aby našel způsob léčení, vědomosti, radu a pomoc pro sebe i pro jiné. Šaman pracuje se silou a energií, může žádat o pomoc duchy. Šaman stále zkušeněji otevírá cesty ke spirituálním bytostem, buduje důvěru, která spojuje různé reality. Je schopný meditovat mezi všedním světem a nevídanými říšemi a stává se mostem živého Ducha. Metody věštění, působení jako médium nebo léčení mohou mít šamanské prvky, ale po technické stránce nejsou šamanismem, pokud takovou duchovní cestu nezahrnují a pokud znalosti, léčení a pomoc přinášená zpět nejsou uplatňovány a prováděny v našem světě. Šamanismus používají domorodí lidé na celém světě. Mnozí zachovávají staré techniky, ale jiní dovednosti předků přizpůsobili novým situacím.

Můžeme říci, že šaman je ten, kdo pečuje o všestranné blaho a prospěch svého kmene a používá k těmto účelům zvláštní praktiky, zejména pak schopnost oddělit svoji duši od těla. Oddělená šamanova duše tak může kromě jiného putovat do vzdálených míst a jiných světů. Odtud přináší užitečné informace a získává tam další pomocníky, díky nimž může léčit i zabíjet.

S pozůstatky šamanských tradic se nevědomky setkáváme dodnes. Pohoštění ulovené zvěře dodnes dělávají myslivci, když složenému kusu vysoké vloží do tlamy zelenou větvičku, tzv. poslední hryz.

Šamanské rysy má také mnoho našich činností v běžném životě, aniž bychom si to uvědomovali. Podvědomě koná šamanský obřad ten, kdo se v duchu snaží s osudem něco za něco vyměnit. Nevědomky se tak pokouší nastolit žádoucí rovnováhu mezi sebou a vnějším světem, na který jinak nemá vliv. Ze šamanského prostředí vychází také bohatá tradice požívání halucinogenních drog, které usnadňují šamanům i účastníkům jejich obřadů vejít do žádoucího stavu transu, například dnes velmi populární cestování za liánou smrti ayahuascou, nebo používání africké drogy iboga. I používání kadidelnice v křesťanských rituálech má kořeny v šamanském vykuřování od vlivu zlých duchů.

I když léčitelství není jedinou činností šamanů, tvoří podstatnou část jejich „pracovní náplně". Dnes se k šamanům jako k léčitelům obracejí i ti, u nichž klasická medicína selhává. Neznamená to ovšem, že každá bylinkářka musí nutně vykonávat šamanské obřady. Zde se jedná o naprosto odlišné obory.

Šamanské praktiky a obřady jsou velmi různorodé a mohou se výrazně lišit. I když být šamanem znamená mít obrovskou autoritu a moc, v tradičních kulturách si nikdo příliš nepřeje se jím stát.

Časopis Šaman magazín, jehož jsem redaktorem, se nezaměřuje úzce na šamanské praktiky. Naším cílem je zveřejnit různé způsoby léčitelství, alternativních postupů, práci s energií, objasnit energetické vyzařování všeho v tomto vesmíru a mnoho dalších metod.

Cítíme, že naše moderní a vyspělá medicína při nejlepší vůli na všechno nestačí a hledáme k ní nějakou jinou, lidštější alternativu.

Svět nemocí je tak komplikovaný, že někdy je opravdu těžké říct, zda nemocnému pomohl více nějaký lék, anebo prostá lidská účast a porozumění. Léčí více neúčastně prováděné lékařské procedury, anebo naděje, kterou zoufalému člověku plnému beznaděje vnukl léčitel bez doktorského titulu, a zmobilizoval tak jeho skrytou sílu k přežití?


Základním atributem šamanů jsou odjakživa bubny a různá chřestidla a řehtačky. Vyluzování různých zvuků znamená víc než jen zvuky samotné. Jejich prostřednictvím se mění psychika účastníků daných rituálů, navozuje se trans, demonstruje se šamanova síla.

Odborníci se pokoušeli prokázat, že rytmické bubnování dokáže harmonizovat nervovou činnost v mozku s vibrující frekvencí zvuku. Je faktem, že šamanské bubny vibrují zcela unikátním způsobem, zvláště pak bubny z Laponska, které jsou oválné. Sílu zvuku bubnů severoamerických medicinmanů používám i já pro vyladění vnitřních disharmonií klienta a pro rychlé uvedení se do meditačního stavu. Jiné účinky má africký buben, který používám na očištění od negativních energií. Hodně záleží na rytmu, kterým bubnujete. Tak zvané šamanské bubnování, kde si každý buší do bubnu bez ladu a skladu, má opačný účinek – vytváří škodlivý hluk, který poškozuje náš tělesný i psychický stav. Důkazem škodlivosti takovéhoto hluku je pro mě skutečnost, že jedním ze způsobů popravy ve starověké Číně bylo zavření odsouzeného do velkého bubnu a bubnovali tak dlouho, dokud se nezbláznil a následně zemřel.

Cílem a smyslem našeho pojetí šamanismu není bezpodmínečně se vracet do středověku nebo k šamanům, ale využít polozapomenuté techniky léčení, kterým se ve své nadutosti či nevědomosti často vysmíváme, nebo jimi pohrdáme. Například léčba hudbou, ke které se někteří z nás vrací, byla známa v Evropě mnoho staletí, stačí připomenout gregoriánské chorály, v Indii zpěvné óm, či tibetský léčebný zpěv. Vynikající výsledky mám například v používání tibetských mís nejen v jejich fyzické vibraci, ale i s vyladěním zvuku hlasivek se zvukem příslušné tibetské mísy a to jak ve zdravotním stavu, tak i v bleskovém navození duševní harmonie nebo v odbourávání stresů a depresí.

Se zajímavou teorií o tom, jak hlas a jeho stav vypovídá o stavu celého člověka, přišel P. Kelder, v knize Pět Tibeťanů. Podle něj výška a položení hlasu souvisí s tím, kolik je v člověku sexuální energie, a tedy i energie vůbec. Zdravý vitální muž v plné síle má hlas přirozeně hluboký a příjemný. Staří lidé s nedostatkem energie mívají hlas jiný, výše položený, vnímaný až nepříjemně. Je to způsobeno nedostatečným vířením páté čakry, která má vliv na oblast krku a hlasivek. Tento nedostatek lze odstranit vědomým úsilím o nižší polohu hlasu, což platí nejen pro muže, ale i pro ženy. (Pozor, aby ženský hlas neztratil svůj ženský charakter. Příliš hluboký ženský hlas také není dobrý. V tom případě je třeba ho naladit o trochu výš.)

Peter Kelder doporučuje speciální hlasová cvičení nosovým hlasitým prozpěvováním slabiky „mim“ tak, že hlas kolísá z normální úrovně co možná nejníže. Nejlépe se toto cvičí ráno, kdy je hlas během dne posazen vůbec nejníže. Tímto způsobem se aktivuje nejen pátá, ale i všechny ostatní čakry. Jakmile si je cvičící jistý silou a polohou svého hlasu, doporučuje se přejít na slabiku óm a zpívat ji alespoň jednou denně (ráno). Pokud se tento zpěv opakuje i přes den, je cvičení účinnější. Na „ó“ i na „m“ připadá polovina času zpěvu celé slabiky. Lámové takto prozpěvují i několik hodin denně.

Současný návrat k některým léčitelským či šamanským technikám využívá dávno prověřených. postupů, jako je například vykuřování, léčba pomocí krystalů, kamenů, harmonizace energií lidského těla i projasnění energetického pole, používání bylin nebo návrat k aromaterapii. Dokonce podle některých názorů i arteterapie má své kořeny v původním šamanismu.