Pyramidy - Závěr 

Stále zřetelněji se ukazuje, že Dänikenova idea o mimozemských návštěvnících jako tvůrcích známých starověkých kultur může být mylná a to, co je Dänikenem přisuzováno mimozemským zásahům do vývoje lidstva, je ve skutečnosti odrazem vlivu technologicky vysoce rozvinuté pozemské civilizace, která z dosud nepříliš jasných důvodů zanikla, snad následkem nějaké velice tragické katastrofické události.

Tak či onak, ve světle současných poznatků vzniká staroegyptská civilizace až mnohem později (ne před 12,500 lety) jako civilizace nástupnická. Dochází v ní ke zbožštění dávných učitelů lidí, kteří přece jenom dokázali některé znalosti předat těm, kdo měli být pokračovateli jejich vymírajícího etnika. A nebyly to jistě vědomosti ledajaké.

Dochovalo víko jednoho sarkofágu, objeveného už v roce 1857 v egyptských Thébách. Je na něm zobrazena bohyně Nút, představující nebeskou klenbu. Společně se svým manželem Gebem, zosobňujícím zemi, tvořila tahle dvojice první bohy, kteří se na světě objevili. To však není podstatné. Mnohem podstatnější totiž je, že kresba zachycuje mapu oblohy. Na ní jsou ale zakresleny i planety SATURN, URAN, NEPTUN a PLUTO, které novodobé lidstvo objevilo až zcela nedávno pomocí dalekohledů!

V daném případě existuje dvojí vysvětlení. Buď staří Egypťané používali dalekohledů, nebo tyto znalosti odněkud získali. Možná od Thovta a jeho druhů, což zase svědčí o tom, že tito „bohové“ museli mít dalekosáhlé znalosti o naší Sluneční soustavě. Což by bez existence vyspělých technologií, jimiž museli disponovat, bylo sotva možné.

Zmíněná rytina s bohyní Nút však obsahuje další informaci. Vedle nám známých planet naší sluneční soustavy je na rytině zakreslena ještě jedna. Zatímco Merkur, Venuše, Země, Měsíc, Mars a Jupiter jsou vyobrazeny na malých nebeských bárkách, znázorňujících zřejmě jejich oběžné dráhy, neznámá planeta na této rytině má bárku velikou. Tedy mělo by se jednat o vesmírné těleso s nepoměrně delší oběžnou dráhou, než má výše uvedených pět planet (šestý s malou bárkou je Měsíc) naší sluneční soustavy. U Saturnu, Uranu, Neptunu a Pluta však bárky chybějí. Z toho se usuzuje, že jejich oběžné dráhy nebyly starověkým astronomům v Egyptě ještě přesně známy. Shrneme-li uvedená fakta, pak rytina s bohyní Nút zobrazuje nikoli devět, ale deset (!) planet naší sluneční soustavy. Kam se ale desátá planeta poděla?

Dnes víme, že se v oblasti mezi Marsem a Jupiterem nachází obrovský pás více než 2 000 větších asteroidů. Mnohé z nich mají rozměry mnoha set kilometrů a těch miniaturnějších se odhaduje až ke 40 000. Vznik tohoto podivného vesmírného útvaru je dodnes nejasný. Podle jedné z verzí kdysi existovala mezi Jupiterem a Marsem menší planetka, která z dosud neznámých příčin explodovala, a tak vznikl onen asteroidový pás.

V takovém případě je dosti pravděpodobné, že nějaký z úlomků zániku této desáté planety (a zřejmě také nejmenší) mohl zasáhnout i Zemi a dokonce se taková situace mohla i opakovat. Zánik této miniplanety (desáté v naší sluneční soustavě) tak mohl znamenat destabilizaci celého planetárního systému, kdy se planety nám nejbližší mohly vychýlit ze svých oběžných drah a vyvolat na Zemi mohutné kataklyzmatické jevy.  I Země se mohla jednou, či opakovaně ve vesmíru rozkolísat a pak je jasné, že se zdánlivě mohly západy a východy Slunce, Měsíce, ale i souhvězdí měnit. Ale ony se neměnily, to se jen Země pohnula na své dráze s katastrofickými následky.

Řeč starobylých mýtů tak zřejmě odráží realitu, k níž kdysi došlo. I rytina s bohyní Nút znázorňuje tuto desátou planetu, přeměněnou možná v pás asteroidů, odkud k nám může kdykoli proniknout nenadálý vesmírný šrapnel. A na tuto dobu mohou poukazovat pyramidy v Gíze. Tím však neříkáme, že působnost a vzkaz dávno zaniklé civilizace se omezuje jenom na časový údaj.